Francie císaře Napoleona III

Nástup na trůn

• prosinec 1848 – prezidentské volby vyhrál Ludvík Napoleon Bonaparte (synovec Napoleona)
• 74% hlasů – měl podporu lidu (vzpomínky na slavnou dobu za jeho strýce) i katolíků a někt.politiků
• ústava nedovoluje kandidovat dvakrát za sebou – požaduje změnu ústavy – zamítnuto → dostat se k moci jinak
• chyba ústavy – nic nepředvídá, pokud se exekutiva a legislativa dostane do konfliktu → LN využije
• 2. prosinec 1851: dvojitá symbolika: pomazání císaře Napoleona (1804) a vítězství u Slavkova (1805)
• státní převrat
  • shromáždění rozpuštěno, „zřízen“ stav obležení, mnoho republikánů zatčeno
  • ještě rok bude republika trvat, ale od tohoto data začíná postup k císařství

21.12.1851 – plebiscit – přes 7 miliónů pro N, méně než 650 000 proti 14.1.1852 – nová ústava – prezident má většinu výkonné moci, navrhuje zákony; na 10 let 21.11.°852 – plebiscit – schválí znovuzavedení císařství, v čele Ludvík Napoleon Bonaparte

• 2. prosinec 1852: vyhlášeno „DRUHÉ CÍSAŘSTVÍ“
• založena nová dynastie: 1853 svatba s Eugénie de Montijo, 1856 narození syna

Velmocenská politika Napoleona III.

• Francie se stala císařstvím
• císař vládl téměř absolutně

o vypovídal ze země své odpůrce z řad republikánů (Victor Hugo) o policejní dohled – cenzura, není svoboda vyjadřování ani shromažďování se

• režime „populiste“ – není demokracie, ale přesto má podporu většiny obyvatelstva
• v hospodářské a hlavně zahraniční politice se snažil napodobovat svého strýce Napoleona Bonaparte

a znovu učinit z Francie první kontinentální vel­moc

• ekonomický rozvoj – zakládány depozitní banky; rozvoj dopravy (železnice, zámořské společnosti); snížena cla – volný obchod
• Francie v 50° a 60° dobývá další kolonie a zasahuje do všech závažných konfliktů na světě – např. v Číně, sev.Itálii, Egyptě a Mexiku
• 1853 vypravila s V.Británií vojsko do Černého moře, kde začal další rusko-turecký válečný konflikt

Krymská válka

• nová rusko-turecká válka vypukla 1853, nepříznivý vývoj pro Turecko
• tureckému sultánovi přispěchaly na pomoc Francie a Velká Británie, posléze i Sardinie
• spojenci ovládli Černé moře a přenesli válku na Krymský poloostrov
• Rusové zůstali osamoceni, doufali v pomoc Rakouska (49 pomohli potlačit uherskou revoluci)
• Spojenci dobyli Sevastopol, Rusko žádá o příměří – jednání o míru 1856 v Paříži
  • Turecku zaručena celistvost a nezávislost; Černé moře, Bospor a Dardanely prohlášeny za neutrální
• Rusko válku prohrálo a ztratilo rozhodující vliv na Balkánském poloostrově a kontrolu nad Černým mořem
• během krymské války se definitivně rozpadla Svatá aliance
• ruskou-rakouské přátelství se změnilo v nevraživost

Přestavba Paříže

• hospodářská konjunktura, pořádání svět. výstav a velkorysá přestavba Paříže působily jako nejlepší propagace císařství
• 1853 NIII. – plán na přestavbu Paříže (pro prefekta Haussmanna)
• plán sledoval několik cílů
  • odstranit z centra města dělnické osídlení
  • přebudovat hist.jádro Paříže
  • uvolnit Notre-Dame a Louvre z bezprostředního sousedství ostrovů bídy
  • provést hygienickou očistu města
  • získat prostor pro budování reprezentativních paláců a činžovních domů podél nových bulvárů a v nových čtvrtích pro bohaté na okraji města
• k estet., hyg. a urbanist. hledisku přistupuje i strategická úvaha
  • široké ulice – bulváry – umožňovaly spojení kasáren na okraji města s vládním a reprezentativním centrem
• proti přestavbě spekulovali zastánci staré Paříže; spekulace s pozemky
• nová Paříž se stala „hlavním městem 19. století“
  • císařský dvůr v čele s císařovnou Evženií udával tón světové módě (po Evženii začaly ženy v celé Evropě nosit krinolíny a velké toalety s volány)
  • 1855 druhá světová výstava
• 1856 se narodil císař. páru syn, jeho křtiny se slavily uprostřed jednání pařížského mírového kongresu (konec krym. války)
• druhé císařství triumfovalo

Pád Napoleona III.

• zahraniční politikou císař odvracel pozornost od domácích problémů
• 60s režim méně autoritativní (59 amnestuje republikány, 61 rozpočet schvaluje shromáždění, 64 právo na stávku, 68 svoboda tisku)
• ztrácí své opory: po válce v Itálii ztratí papež Pie IX. své státy – nespokojenost katolíků; obchodníci – vstup anglické konkurence
• buržoazie chce mít možnost kontrolovat N a požaduje parlamentní režim; A.Thiers – „Les libertés nécessaires“
• N ustupuje liberálním návrhům, což jen posílí opozici, a když je zajat, nikdo nemá chuť ho bránit
• v 60s se zabývá myšlenkou na obsazení Belgie či vytvoření spojenectví s Rakouskem proti Prusku
• 1870 zahájil zcela nepřipraven válku proti Prusku, které podpořily všechny německé státy
• koncem léta 1870 fr.vojsko obklíčeno a poraženo v bitvě u Sedanu (kapitulace 2.září 1870); NIII. zajat
• v Paříži dav zruší císařství a zákonodárné shromáždění vyhlásí republiku 4.září 1870
• v Paříži vypukla revoluce a byla provolána republika
• provizorní vláda rozhodne ve válce pokračovat a zvolit nové NS (únor 71 – Adolphe Thiers; 400 royalistes, 200 républicans., 30 bonnapartistes)
• prusko-německé vojsko obklíčilo Paříž a donutilo novou F vládu k uzavření míru (armáda je poražena, F žádá příměří)
• F ztratila východní provincie Alsasko a Lotrinsko a do tří let měla zaplatit pět miliard franků ve zlatě vál.náhrady

Komuna

• 18.3.1871 – 21.5.1871; Pařížané se bouří: odmítají porážku, chtějí pokračovat válku + neuznávají NS plné royalistů (socialisti)
• potupné mírové podmínky, zásobovací potíže, útěk vlády a obava z návratu monarchie vzbudily v Paříži nespokojenost republikánů a dělníků
• březen 1871 v Paříži povstání dělníků podporovaných ozbrojenou národní gardou proti vládě
• zřízen revoluční výbor – tzv. Komuna
• Komuna ovládla město a hodlala navždy svrhnout panství buržoazie a kapitálu a nastolit socialismus
• inspiruje se anarchist.názory a rozvine originální myšlenku – samoorganizace paříž.lidu – kdo chce, účastní se polit.rozhodnutí
• socialist.opatření: chudým odňali dluhy a nájmy, zabavili prázdné byty, opuštěné podniky přeměnili v družstva
• krvavé pouliční boje, nakonec fr. armáda povstalce v květnu 71 porazila a tvrdě se vypořádala s Komunou
• la semaine sanglante (21. – 28.5.1871) – armáda převzala kontrolu nad Paříží
• tato občanská válka, které padlo za oběť na 30 000 lidí (45 000 procesů), zjitřila na dlouhou dobu vnitřní politický život v zemi, kterou po zaplacení vojenské náhrady opustila okupační prusko-německá vojska

Léon Gambetta: republikán a antiklerikál, vyhlásil republiku, z obklíčené Paříže unikl balónem; poslanec, podíl na přijetí ústavy r.1875, předsedou vlády na přelomu 81/2, náhle umírá na zanedbané válečné zranění; třetí republika ho přežila

3. republika (1870 – 1940)

• neustálý politický boj mezi zastánci monarchie a republiky
• 2/3 NS jsou royalisté (Comte de Paris × Comte de Chambord – neshodnou se, a tak se nikdo nepokusí nastolit monarchii)
• republikáni dělají pokroky, 1874 vyhrají komunální volby; změní volební systém, rozdělení moci)
• 1875 republikáni definitivně zvítězili – prosadili v parlamentě přijetí republikánské ústavy (úplné vítězství 79)
• poslední pokus royalistů – gen. Mac-Mahon vybere předsedu rady; neúspěch, demise MM – může být prezidentem republikán
• od té doby v čele Francie prezident a vláda, jejíž ministři jsou odpovědni parlamentu
• plně obnoveny občanské svobody, zavedeno všeobecné hlasovací právo pro muže, bezplatné školní vzdělání a důsledné odloučení církve od státu
• ke konci stol. začali výrazněji ovlivňovat F polit.scénu radikální republikáni – prosazovali důslednější demokratizaci polit. života a socialistické strany – zastávaly zájmy početnějšího dělnictva
• F se postupně opět stala velkou koloniální říší (1881 vyhlásila protektorát nad Tunisem, 1885 část rovník.Konga)
• vláda touží po odvetě za potupnou porážku z r.1870 a po navrácení Alsaska a Lotrinska
• teprve poč. 90s se F vymanila z mezinárodně­politického osamocení a získala nečekaného spojence v carském Rusku