Mezi současným hodnotovým žebříčkem Čechů a Francouzů není mnoho podstatných rozdílů. Typickým rysem Francouze je snaha vystupovat nekonformně, při bližším seznámení však člověk zjistí, že rozdíly mezi jejich a našimi názory a mentalitou nejsou zase tak velké. Celkově je chování i jednání Francouzů přes navenek emfatické vystupování svým způsobem přiměřené a umírněné. Není tak pěstován kult úspěchu a peněz, spíše se zdá, že Francouzi upřednostňují spokojený život a pohodu, přičemž v některých momentech to hraničí až s poživačností (což určitě platí minimálně o vztahu k jídlu a nápojům).

Ve svém zdůrazněném individualismu žádný Francouz prakticky nepřipustí, že by se ve svém chování a jednání řídil nějakým vzorem. Ve skutečnosti však spojovacích článků mezi Francouzi je mnoho, a to často i navzdory jejich mnohdy pestrému původu.

I s ohledem na tuto skutečnost nelze vyčerpávajícím způsobem popsat všechny specifické zvyklosti až „rituály“, které mají přirozeně i Francouzi. Nejde však o nic tak závažného, že by to ztěžovalo pobyt či činnost ve Francii. Francouzi jsou obecně dost tolerantní a na rozdíl např. od nás již desítky let zvyklí na každodenní soužití s často značně odlišnými až exotickými minoritami. To, přes přirozeně existující ojedinělé střety, probíhá v podstatě hladce, včetně vzájemného obohacení kultur.

Také pojmy jako „čestnost“, „morálka“ či „dobré způsoby“ nejsou pro Francouze prázdnými. I když se o nich možná tak ostentativně nehovoří a Francouzi dokáží být hodně tolerantní, nelze je ani v osobních stycích, ani v obchodním a služebním kontaktu ignorovat. Neznamená to, že není možné i ve Francii narazit na chytráky či podvodníky. I zde v obchodním styku platí „dvakrát měř, jednou řež“ a je třeba vždy využít všech nástrojů k ochraně vlastních zájmů (v zásadě to bude pochopeno a přijato s porozuměním).