Postoj k práci ve Francii do značné míry závisí na pozici ve firemní hierarchii. Obecně lze říci, že čím výše je osoba postavená, tím více se snaží soustřeďovat informace i rozhodovací pravomoci. Většina francouzských firem trpí nadměrnou mírou centralizace, kdy vedení (či u malých a středních firem majitel – „patron“) prakticky koncentruje ve svých rukou veškeré rozhodování, a to často i v oblasti detailu, kde by neškodilo delegovat rozhodování na nižší úroveň. S tím souvisí většinou i neochota nižších článků řízení přijímat rozhodnutí, resp. nutnost někdy těžkopádně čekat na konzultace výše postavených řídících pracovníků, kteří jsou obvykle „zavaleni povinnostmi“.
Do určité míry se to pak odráží i v motivaci níže postavených pracovníků, kterým často chybí iniciativnost. Daná hierarchie v podniku je obvykle velmi pevná, vertikální mobilita dost malá s tendencí ke konzervování daného stavu. Neplatí to přirozeně všude, nýbrž jako určitá tendence (v současné prudce se vyvíjející globalizaci i evropské integraci samozřejmě působí čím dál silněji i trendy opačné).
S ohledem na určité tendence ke konzervatismu je loajálnost k podniku obvykle dost vysoká (opět je však nutno počítat se současnými opačnými trendy).
Jak již bylo konstatováno výše, obecně je v tradičních francouzských podnicích kladen důraz na relativně pevnou hierarchii, s vysoce centralizovanou mocí a často individuálním rozhodováním. Důraz na týmovou práci je nižší. Opět to však neplatí beze zbytku – zejména v oborech tzv. nové ekonomiky je tomu spíše naopak. Obdobně je třeba počítat s vlivem nadnárodních společností nefrancouzského původu, které si obvykle s sebou přinášejí svou původní podnikovou kulturu.