Francie je země, která je hrdá na svou minulost i přítomnost. Přistupuje ke své historii racionálně a nezavrhuje žádné období, žádný aspekt. Na mnoho otázek se Francouzi dívají především z pohledu svých národních zájmů, a to bez ohledu na to, zda je v zemi zrovna u moci pravice či levice. Zda jde jen o vlastenectví, či již o nacionalismus, je otázkou na dlouhou diskusi. Faktem je, že s tímto přístupem je třeba u Francouzů počítat.

Tímto prismatem se také Francouzi dívají na svět. Klasickým příkladem může být například sportovní zpravodajství. Z francouzských médií se dozvíte, že na mistrovství světa v té či oné disciplině skončil Francouz na 25. místě, často se však již nedozvíte, kdo byl mistrem světa.

Pokud jde o oblastní rozdíly, ty jistě existují, už s ohledem na to, že Francie je rozlehlá země. Na druhé straně historicky se vyvíjela jako tuze centralistický stát. Decentralizační reforma probíhá ve Francii od sedmdesátých let, zatím však příliš neovlivnila mentalitu obyvatel.

Životní úroveň většiny Francouzů je velmi dobrá. Existují samozřejmě rozdíly, ale nejsou dávány příliš najevo. Politická i hospodářská elita země většinou patří mezi absolventy tzv. Grandes Ecoles, tj. nejprestižnějších vysokých škol připravujících studenty na špičkové funkce v soukromém sektoru i státní správě. Ti se mezi sebou obvykle znají (zejména v rámci jednotlivých ročníků- promotions) a udržují úzké vztahy.