Francouzské pojetí času a dochvilnosti je tak trochu ambivalentní. Jestliže Francouz spěchá a je nucen na vás počkat pět minut, dokáže vám to někdy dát dost jasně najevo. Na druhé straně mu občas nečiní problém, aby s úsměvem dorazil na schůzku s půlhodinovým zpožděním, aniž by to pociťoval jako něco mimořádného. V pojetí času tak mají Francouzi někdy blíže k Němcům, jindy k jižním národům. Obecně lze říci, že v rámci skutečné či aspoň předstírané lehkomyslnosti mají Francouzi spíše blíž k onomu jižnímu chápání, kde na nějaké té minutce nezáleží… Zejména v Paříži a větších aglomeracích je to obvykle i snadno omluvitelné dopravními zácpami, které jsou takřka stále na pokraji dopravního kolapsu.

Také pojem „zítra“ může ve Francii mít poněkud širší význam. Doporučuje se proto v případě, že se nesetkáte s okamžitou reakcí, po určité době druhé straně taktně připomenout její slib.

Francouzi lpějí na své minulosti i bohatých tradicích. V jednáních, zejména obchodních, se však dokáží soustředit spíše na budoucnost. Je dobré z toho vycházet a připravit si strategii jednání, ve které vhodnou zmínkou prokážete svou znalost tradic a historie, hlavně však přesvědčíte partnera o budoucím (oboustranném) záj­mu.

Vlastní jednání nemají obvykle nějak pevnou strukturu. Francouzi dokáží být v rozhovoru velmi spontánní a živí, okomentovat mnoho témat, občas až přeskakovat z tématu na téma. Neznamená to však, že by neměli na mysli pravý účel rozhovoru. Dříve či později dojde k jednání o měřítku věci. Tak jako bývají Francouzi někdy až ohnivými diskutéry, dokáží vést občas dost živé až bouřlivé rozhovory, než dojde k dohodě. V rozhodování jsou spíše impulzivní, současně však požadují hlavně racionální argumenty. Především těmi je nutno francouzské partnery přesvědčit. Ne vždy je to však jednoduché. Jakmile jednou dojde k dohodě, doporučuje se zafixovat ji co nejrychleji písemně. Jinak nelze vyloučit, že francouzský partner projeví snahu ji pozměnit. Nemusí to být ani tak projev špatné vůle, jako spíše určitá snaha dohodu dále „vylepšit“ podle posledních nápadů, jako důkaz permanentního „intelektuálního neklidu“ partnera.